Svatojánská pouť

Svatojánská pouť na Karlově náměstí a okolí je místem setkání. Proto je program koncipován tak, aby si každý našel něco pro sebe. Organizátoři mysleli na děti, náctileté, rodiče i prarodiče, na pravidelné i náhodné návštěvníky. Pouť je setkáním starých známých i příležitostí k navázání nových přátelství. Na pouti se sbiližují různé generace, společenství a minority. Programu se aktivně účastní jak profesionální, tak spontánní umělci.

Slavnosti pořádá tým v čele s Josefem Čunkem SJ a občanským sdružením Divadlo VJečné, jehož jednatelkou je herečka Jana Radojčičová.

Historie pouti

V roce 2007 ve Slivenci dělala herečka Jana Radojčič podobný projekt, který nazvala Slivenecké letnice. Trvaly tři dny a setkaly se s velkým ohlasem.
Jeden den se na Sliveneckých letnicích objevili i jezuité František Hylmar a Josef Čunek. Tehdy se zrodila idea udělat něco podobného v centru města. Tak vznikl projekt Svatojánské pouti na Karlově náměstí.
 
"Když se pražští jezuité na začátku roku rozhodli, že do toho půjdou, začali jsme hned s přípravami. Mne ale ještě mezi tím čekala dost vážná operace kolena," vzpomíná iniciátorka projektu Jana Radojčič. "Celý únor a část března jsem ležela a musela se znovu naučit chodit. P. Josef Čunek jezdil za mnou na Slivenec, a spolu s Janem Křtitelem Novákem, muzikantem z kapely Bridge Band a radotínským farářem Zdeňkem Skalickým jsme rozmlouvali o sv.Janu Nepomuckém a o tom, jakou podobu by měla pouť dostat. Začali jsme sice pozdě, ale naštěstí všechno stejně řídil Nejvyšší na přímluvu Jana Nepomuckého."

Tehdy Jana Radojčičová v knihovně na Ječné objevila báseň od J. W. Goetheho o Svatojánské pouti v Praze a ta se stala klíčem. "Do příprav se postupně zapojili téměř všichni jezuité z Ječné. Oslovila jsem také studentky a studenty pražských vysokých uměleckých škol a ti se postupně začali do projektu zapojovat," dodává.